Dobrý den a děkuji Vám, pane Kouba, že jste přijal moje pozvání k rozhovoru o Prácheňském muzeu Písek.
Po prázdninách chystáte jistě spoustu zajímavých akcí, kam můžeme naše čtenáře pozvat?
Tak určitě největší akcí, na kterou spolupracujeme s Národním muzeem v Praze a s Naturhistorisches Museum ve Vídni, je mimořádná krátkodobá výstava jednoho z největších archeologických pokladů u nás, který byl roku 1858 nalezen právě nedaleko Písku. Ve dvou hrobech z doby zhruba 500 let před Kristem se nalezla řada věcí, které mají svůj původ až v daleké Etrurii. Našly se náramky, náušnice, mísy, ale unikátem je hlavně etruská konvice s motivem antické pěvkyně Sirény. Poklad se po svém nalezení rozdělil, nyní bude u nás po více než 150ti letech poprvé znovu pohromadě.
Máte určitě nové přírůstky ve sbírkách nejen výtvarných, budou někde v prostorách muzea samostatně vystavovány a případně kdy?
Tak výstavy, ve kterých představujeme přírůstky za posledních několik let, se konají celkem pravidelně, i když nejčastěji se jedná právě o novinky z oblasti výtvarného umění. Taková výstava proběhla nyní v červenci a v srpnu. Na své si ale popravdě přijdou především Písečtí, protože se většinou jedná o tvorbu místních výtvarníků či sochařů. Novinky z ostatních oborů vystavujeme zhruba tak jednou za pět let, to hlavně proto, aby lidé, kteří do muzea věnují nějaký unikát, viděli ten svůj předmět na výstavě a nemuseli čekat na přestavbu stálé expozice. Ty se totiž mění tak jednou za 20 až 30 let.
Pokud má někdo ve vlastnictví starožitný exponát, který by chtěl muzeu věnovat, kam ho může donést a u koho se hlásit?
Nejjednodušší je určitě kontaktovat přímo muzeum, kde příslušný pracovník vyhodnotí, zda onen předmět muzeum obohatí a zaslouží si tedy zapsání do centrální evidence sbírek Ministerstva kultury. Zapsáním do sbírek získává předmět status „doživotní“ ochrany a musí mu být poskytována odpovídající péče.
V Písku žije několik světoběžníků a cestovatelů, pořádáte s nimi pravidelně také besedy? Nedávno jsem se zúčasnila přednášky a promítání pana Vladimíra Vlasáka o cestování po Bolívii a bylo to velmi poučné a zajímavé.
Jen málokde má přednášková tradice takovou popularitu jako v Písku, přednáškový sál praská občas ve švech. A máte pravdu, zvláště cestovatelské přednášky patří mezi ty vůbec nejoblíbenější.
Podařilo se Vám sehnat pro Prácheňské muzeum orchestrion, můžete nám sdělit něco bližšího k tomuto historickému skvostu? Jak se Vám podařilo ho pro muzeum získat a z jaké je doby a jakou má historii?
Orchestrion, který po století těšil návštěvníky v pošumavské hospodě Pod Zeleným hájem ve Zlešicích, byl asi jediným takovým nástrojem, který v nějaké jihočeské hospodě vydržel až do 21. století. A to přitom před sto lety byl orchestrion poměrně běžným vybavením v pohostinství. Když se před několika lety provoz hospody ukončil, měli jsme jako muzeum o nástroj eminentní zájem, do Zlešic ho totiž tehdy dodal písecký výrobce hudebních nástrojů Jan Huml. Díky velkorysému přístupu současných majitelů máme nástroj po dobu pěti let vypůjčen, věnujeme mu maximální péči, aby se mu u nás líbilo, a on nám to vrací svými melodiemi, které potěšily již tisíce návštěvníků. Rozhodně se stal jednou z největších atrakcí našeho muzea.
Letní měsíce utekly jako voda, máte již jistě nějaké plány na podzim a zimu letošního roku, na co se můžeme těšit?
Z výstav bych určitě jmenoval hlavně ty vánoční. Chystáme jich totiž hned několik. Zajímavá bude určitě výstava největšího chlebového betlému v Čechách, který byl před několika lety vystaven v katedrále svatého Víta v Praze a nyní bude u nás v Rytířském sále. Vyrobili ho studenti jedné českobudějovické střední školy. Hlavní adventní výstava bude ale v naší Galerii, kde provedeme návštěvníka 20. stoletím a ukážeme mu, jak se v průběhu těchto sta let změnila podoba našich Vánoc. Uděláme zhruba desítku různých „koutů“ s vánočním stromečkem, dárky, papíry, ozdobami z jednotlivých etap minulého století. Bude to hodně retro, náročné aranžování, mnoho zápůjček, hodně předmětů, spousty práce, ale osobně se již moc těším, doufám, že to bude hodně líbivé a originální.
Víme o Vás, že jste úspěšný včelař, nenapadlo Vás někdy uspořádat pro milovníky včelařství přednášku o historii tohoto ušlechtilého koníčku? Vím ze svého okolí, že vášnivých včelařů je velmi mnoho, které by jistě přednáška zaujala.
Tak to Vás musím zarazit, o nějakém úspěšném včelaření nemůže být řeč, čím déle včelařím, tím méně toho o včelách vím, snažím se jim jenom jejich dílo moc nekazit, nechat je tvořit a pak za jejich práci, kterou si přivlastním, jenom co nejlépe poděkovat kvalitním zázemím, podmínkami a co největším klidem. Na začátku mého včelaření stojí zase muzeum, tenhle koníček jsem totiž začal provozovat poté, co jsem byl kurátorem výstavy o historii píseckého včelařství. A tak dlouho jsem výstavu připravoval, až jsem z toho chytil včely… 🙂
Mám na Vás tedy poslední otázku. Před lety jste napsal společně s panem Františkem Cacákem velmi úspěšnou a žádanou knihu, která již dlouho chybí na knižním trhu- Jak vzniklo a co skrylo Orlické jezero. Neuvažujete o dotisku? Nebo případně o přednášce se vzpomínkami, jak kniha vznikla?
Pan Cacák se rozhodl vydat mojí diplomovou práci, která se právě Orlickou přehradou zabývala, konkrétně 50. léty, kdy se budovala hráz a zároveň v zátopovém údolí bouraly domy a kácel les. Ta atmosféra místa v té době mi alespoň na základě vyprávění pamětníků učarovala. Pan Cacák bohužel před vydáním knihy zemřel, knihu pak vydala jeho žena a během krátké chvíle se celý náklad rozběhl po světě. Lidé tuto oblast Čech mají velice rádi a velmi dobře ji znají. Já jsem pak objížděl obce okolo přehrady a na přednáškách jsem promítal obrázky a povídal o zaniklých obcích, plavcích, přehradářích a dalších povltavských fenoménech. Jenomže muzejní práce mi nutí skákat z tématu na téma a tak mi bohužel nyní na mou milovanou přehradu moc času nezbývá.
Pane Kouba, děkuji Vám za Váš čas, který jste našemu rozhovoru věnoval, bylo mi potěšením Vás osobně poznat.
Rozhovor s etnografem Prácheňského muzea panem Mgr. Janem Koubou vedla Milena Drtinová
Autor: Bc. Michaela Alexandra Drtinová
Jako šéfredaktorka mám na starosti e-magazíny Svetem Mody.cz, BeMAD.cz, beINmagazin.cz, beFASHIONmagazin.cz a MagazinStarozitnosti.cz . Avšak mojí hlavní náplní práce je produkční činnost ve společnosti České modelky s.r.o.